Příliš stará matka

Když jsem si dnes přečetla, že Janet Jackson porodila v 50 letech své první dítě, řekla jsem si, že toho “vosího hnízda” kopnu.

Když jsem byla v pubertě, moje 20letá kamarádka měla 60letou matku. Říkala jsem si, že je fakt stará, daleko starší než moje maminka. Dnes jsem to prakticky já.

Kdybych si teď v 35 letech a jako matka dvou dětí měla znovu vybrat, měla bych první dítě dřív než ve 32, protože si myslím, že mě to obohatilo nejvíce v celém životě. A v 25 letech jsem měla jistě i víc sil.

Jenomže v 25 letech to vypadalo asi takto:
Dokončila jsem vysokou školu a spolu s kamarádkou jsme se smály, že sotva doděláš maturitu, už tě ženou na vysokou. Sotva doděláš vysokou, už tě otravují s dětmi. Ať neotravují, teď to teprve začíná!
Takto nás asi uvažovalo víc, přihlédnu-li k faktu, že teď mám kolem sebe samé +-35 s jedním až dvěmi dětmi. A věk prvorodiček se stále zvyšuje, co tak pozoruji.

Ale věřte nebo ne, není to vždycky jen z karierního, cestovatelského, pařícího nebo jiného rozmaru.

Může se stát, že žena fakt dlouho čeká na toho správného partnera, když partner nechce, můžete si dítě přát sebevíc a nic.
Někdy stojí před volbou, jestli by bylo správné mít dítě i sama, protože po něm moc touží. Když si ale řekne, že chce aby, nejen na to početí, byli dva, počkat si musí.
Určitě jí taky nepřidají různé komentáře o zdravotních komplikacích během těhotenství nebo o zdravotních problémech miminka, které se narodí „staré“ matce. Určitě si to dobře uvědomuje.

Zkuste si uvědomit, v jaké situaci může žena být a ještě na ni okolí útočí nebo ji odsuzuje.

Jen z blízkého okolí bych dokázala vypovědět i jiné příběhy, proč přišly děti pozdě nebo zatím nepřišly.
Představte si, že si někdo v 25 letech přeje dítě a ono přijde s tím stejným partnerem a po mnoha a mnoha pokusech a za asistence různých doktorů až za 15 let.  Nebo je vám 40 a první dítě přijde až s druhým manželem, přičemž první manžel pošle do porodnice sms: „Moc Ti gratuluji, že ses dočkala!“. Věřím, že ty roky čekání nebyly jednoduché, vztahy se buď utužily nebo rozpadly.
A pak jsou i ty ještě kostrbatější cesty, kdy to vymodlené a zdravé dítě přijde na svět po letech hormonální léčby, zdravotních komplikací, po mnoha potratech nebo po narození mrtvého dítěte.

Věřím tomu, že když se člověk zamyslí nad tím, že ne vždy je za tím vším jakési sobectví, může přát dítě i dnes padesátileté Janet Jackson. Třebaže si to sama neumím představit, nikdy bych ji nesoudila, když nevím, co vše za tím vězí. Když se podívám do historie, třeba jen naší rodiny, i tam byly „starší“ matky. Ano, možná neměly ve 40 nebo 45 první dítě, ale páté třeba ano. Být babičkou a porodit další svoje děti s více než 20letým rozdílem bylo úplně běžné. Důležité snad bylo, aby se o ně dokázaly postarat.

Pro mě dost nepochopitelným argumentem u „starší“ matky je taky komentář: „Kdy asi bude mít vnoučata?“. Myslím, že člověk má mít dítě proto, aby se mu věnoval, užíval si jeho dětství a vedl ho k nějakým hodnotám a sledoval, jak se bude v životě vyvíjet. Myslím, že dítě si „pořizujeme“ proto, abychom měli to dítě. To je ta radost. Ano, jsem taky zvědavá, jestli jednou budu mít vnoučata, ale teď je teď a raduji se ze svých dětí.

Nehledě na to, že šťouralové taky řeší, jak se asi „starší“ matka o dítě postará finančně, že dítě bude na vysoké zatímco matka už v důchodu. Za prvé má partnera, který jí pomůže jistě nejen finančně a za druhé má za ta léta čekání možná i něco naspořeno. Možná to své mládě pošle v 15 letech na brigádu. A možná uvažuje úplně jinak, žije skromně a bohatá je jinými věcmi, než penězi.

A věřím tomu, že pokud se žena dočká vymodleného dítěte později, než si původně přála, dokáže maximum proto, aby to dítě nestrádalo a to hlavně tím nejdůležitějším – láskou!