Můj kočovný život s dětmi

„Cestuj, dokud můžeš! Až budeš mít děti…“

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, jedna z věcí, které mě napadly, byla právě myšlenka, že s cestováním je konec. Stále jsem měla pocit, že jsem toho ještě moc neprocestovala a už to asi nestihnu. Pro každého taky cestování znamená něco jiného, pro někoho hodně cestovat, znamená zajet si do Španělska nebo do Itálie, pro někoho projet s batůžkem na začátek Indii, pak Kambodžu, Laos a zakončit to Vietnamem. Já jsem někde uprostřed.

Co se v mládí naučíš…

Možná je to tím, že nás naši od mala „tahali“ v létě v zimě na hory, na chatu nebo pod stan. Je možné, že mi tím to cestování přirostlo k srdci. Nemůžu zapomenout na to, když mi byli čtyři a v Tatrách nás chytla bouřka na lodi, když jsme projížděli mezi skálami. Nebo když jsme na Vranově stavěli stan v tom hrozném vichru a pak jsme se schovali a déšť bubnoval do stanu. Tak jo, možná to přibarvuji, ale já jsem to jako dítě viděla takhle.

Hned po revoluci jsme vyrazili s našima do Rakouska, do Itálie, ve 14 letech jsem jela poprvé sama na jazykový kurz do Anglie, kam se mi paradoxně původně vůbec nechtělo. Pak už mě nešlo zastavit. Francie, kde jsem byla nesčetněkrát, Itálie, Belgie, Irsko, Španělsko, USA, Kuba. A stále jsem měla pocit, že jsem nikde ještě nebyla.

Autobus, vlak, auto

A pak se narodilo to naše první štěstí a v tu chvíli jsem řešila opravdu ale úplně jiné věci. Po šestinedělí jsem se ale oklepala a začala jsem malého tahat s sebou po výletech. Bohužel v autě jsem opravdu jen sváteční řidič, začala jsem tedy jen lehkými výlety autobusem po okolí. Ve třech měsících jsem ale zajela vlakem k našim 300 km a pak už rázovala Českou republikou skrz na skrz. Konečně jsem měla dost času. Samozřejmě mi hrálo do karet, že kamarádky po republice mají taky děti a jak je nás hodně na mateřské, můžeme se vídat neomezeně. Davídek to od malička vnímal jako normální věc a tak možná vznikla jeho velká láska k vlakům a za tři roky jeho impozantní sbírka encyklopedií vlaků.

To, že jsme jeli k rodičům autem, které řídil manžel, pro mě už byla úplná pohoda. V létě to byla samá svatba a prodloužený víkend, grilovačka, na týdenní dovolenou jsme poprvé jeli, když bylo malému šest měsíců a já to omezení stále neviděla.

Přistupuje další cestující

Když se k jednomu dítěti přidalo ještě těhotenství, jezdila jsem dál, a i když o mě někteří měli strach, říkala jsem si, že nemocnice je snad v každém větším městě a tam se dá z nádraží dojet taxíkem nebo sanitkou, takže jsem to vůbec neřešila. A když se narodila malá, ve třech měsících s námi naskočila do vlaku a dotazů či komplimentů na moji statečnost přibylo. A já jsem zjistila, že stále ještě nejsem limitovaná. Následovaly další cesty autem, další dovolená s pětiměsíčním mimčem, svatby, grilovačky.

Musím se přiznat, že k pohodlnému cestování s dětmi přispěly dvě věci, které byly nejlepší koupě a to nosítko a dvojkočár. S těmi se dá dostat téměř všude a na libovolnou dobu. Miminko se dá v nosítku poponést, když si potřebuje zvědavě prohlédnout vše kolem. No a když je vezete oba v dvojkočárku, mohou si během celodenního výletu hezky zdřímnout a za hodinku, dvě pokračovat v dobrodružství. A půjčit si na hory krosnu s nosítkem na starší dítě je taky naprosto bezvadné.

Cestování je divočina

A teď se dostáváme k těm strašákům cestování s dětmi. Když mi někdo řekne, že kdyby oni jeli s dětmi, to by táhli krámů, děti by brečeli, cesta je dlouhá atd. No a vězte, že je to skutečně tak.
Když jedeme všichni autem, potřebujeme „nutně“ asi milion kufrů, kočárek, motorku, kolo a nanosit je do auta trvá hodinu a to nemluvím o tom, to všechno zabalit. Musíme „načasovat“ únavu dětí tak, aby spali pokud možno ve stejnou dobu a stejně dlouho, minimalizovat pláč tak, aby se nevzbudilo to již spící dítě, občas vydržet, že už brečí jeden přes druhého než usnou/když se špatně vzbudí. Musíme sebou táhnout hromadu jídla a pití, knížek a hrajících ptákovin, neustále upoutávat pozornost již nespícím dětem na projíždějící kamiony, osvětlenou benzinku, sloupy vysokého napětí, reklamní billboardy. A samozřejmě nezastavovat na WC, i kdybychom měli dopadnout jako Tycho de Brahe. A stále mi to přijde, že se to dá zvládnout.

Když jedu vlakem, zabalím daleko míň věcí, ale stejně je toho plná krosna + dvojkočár. Když je ta možnost, vybírám dětský vagon, často je už nějak uzpůsobený, dokonce dětským kinem. Ale i tak s sebou tahám pastelky, omalovánky, knížky, hračky. Nejhorší období pro cestování s dítětem je asi to, které mám teď a to lezoucí/celý vlak vytírající dítě. To jsou chvíle, kdy se těším, až začne chodit. Ale nevzdávám to a jedu. I když přiznávám, že dojít si s dvěma dětmi ve vlaku na záchod vyžaduje hodně pevné nervy a dobrou fyzickou zdatnost 😀

Limitujeme se nebo si rozšiřujeme obzory?

Je jasné, že když jste na mateřské, není rozpočet na dovolené tak vysoký jako dřív. Na druhou stranu, máte-li něco naspořeno, děti do dvou let mají letenky za cca 10%, děti do 10 (12) let za cca 50-60% z ceny letenky dospělého.

S dětmi taky musíte promýšlet destinace, a pokud sebou nevezete chůvu, můžete zapomenout na romantické večeře nebo popíjení do rána v baru, ale na to už jste zvyklí z domu.

Na druhou stranu vás ale dovolená s dětmi obohatí o zcela jiné zážitky. Je možné, že třeba půjdete jeden kilometr hodinu nebo možná i déle, ale na tom kilometru objevíte věci, které byste nečekali, protože děti se na svět dívají jinak než my.
Nebo možná při stavění hradu z písku se tak hecnete, že nakonec budete vy ten, kdo bude přemlouvat dítě, ať ještě přidáte dvě věže a jeden hradní příkop 😉

Takže zkuste přemýšlet, třeba vás ty limity kombinované s touhou cestovat, dostanou na místa, která by vás dříve ani nenapadla.

Jde o zdraví

Jedna věc se s dětmi naplánovat nedá, ale to se nedá ani, když jedou samí dospělí, a to je nemoc. Samozřejmě záleží na tom, o co se jedná, ale situace se řešit dá. Můžete si pojistit storno zájezdu/letenky pro případ nemoci. Máte-li rezervované jen ubytování, je dobré zjistit si storno podmínky, protože je možné, že nepřijdete o celou zaplacenou částku, ale třeba jen poměrnou část. Pokud plánujete jet na slepo, maximálně nepojedete a budete během dovolené odpočívat v posteli s Vaším dítkem.

Ale je taky docela možné, že pokud stav dítěte nevyžaduje náročnou péči nebo hospitalizaci, tak jej, stejně jako my, naložíte do autosedačky a odvezete na hory. I kdyby mělo jen ležet u otevřeného okna a dýchat horský vzduch nebo jet v kočárku na krátkou procházku, může mu to udělat moc dobře. A to ani nemluvím o tom, jak dobře udělá rodičům, když vypadnou z domu.J My jsme jeli s vysavačem, odsávačkou hlenů a plnou tašku sirupů a nurofenů a nakonec to byla bezvadná dovolená plná borůvek a čerstvého vzduchu.

A když se něco přihodí už na dovolené, určitě jste v destinaci, kterou jste vzhledem k dostupnosti lékařské péče, vybrali pečlivě.

Nevzdávejte to předem 😉

Tak co, jedete?

Co tak sleduji kolem sebe, ti kteří cestovali dřív, pokračují i s dětmi, ti kteří moc nejezdili, nejezdí dál.

Ale co se tak hecnout a zkusit to? Nemusíte nikam do Himalájí, stačí do kempu pod stan. Až uvidíte tu radost v očích vašich malých dobrodruhů, začnete vyrážet pravidelně.