Davídek ráno říká:
„Maminko, já su krteček, Laduška žabička, ty zajíček a táta myška.“
O několik hodin později praštil Ladušku obývákovými dveřmi do hlavy, když do nich lezla. Obrovský řev. Po záchraně Ladušky jsem si vzala Davídka stranou a takto vypadala moje pětiminutová řeč jeho ušima:
„ Davídku, nemůžeš bouchat Ladušku dveřma do hlavy … bla bla bla …. bla bla bla…bla bla bla…bla bla bla. Co mi k tomu řekneš? “
Davídek: „ Já su krteček“
O 29 let dříve
Irenka chodí do první třídy a odmítá psát domácí úkoly. Její maminka potká na aerobiku paní učitelku a poprosí ji, aby na neutrální půdě vysvětlila Irence, že musí psát úkoly.
Maminka s Irenkou potkají paní učitelku před domem. Dobrá příležitost. A takto vypadala řeč paní učitelky Irenčinýma ušima:
„ Irenko, musíš si psát úkoly, ve škole už máš povinnosti…bla bla bla…bla bla bla…bla bla bla…bla bla bla. Co mi k tomu řekneš?“
Irenka: „Škrtí mě šráky u aktovky“
Já se na toho mého chlapečka vůbec nemůžu zlobit.
