Halí, belí, koně v zelíííí

Dobré ráno!  Jakpak jste se dneska vyspali?

Jste-li rodiče malého nebo naopak pubertálního (nad ránem se domů vracejícího) dítěte, odpověď pravděpodobně zní: „Blbě.“ Jste-li rodič novorozence, odpověď je zřejmě: „Vůbec“ nebo „3 nebo 4 nebo 5 hodin…“. Taky jsem to počítala.
(A s největší pravděpodobností tohle čtete na mobilu na záchodě, protože jinde nemáte šanci. Ale o tom potom.)

Zkrátka, takové to bezstarostné vyspávání, jako v době „před dětmi“, už to asi nikdy nebude, ale zkusme se na to podívat z té veselejší stránky. Za tu dobu, co se mi narodily děti, dva kusy, je to u nás se spaním fakt hodně divoké.

Než se narodil náš první synek, povídal kamarád a otec dvou malých dětí, že dokáže usnout prakticky okamžitě, jakmile je ve vodorovné poloze. Teď už víme, že nekecal.  A taky už víme, že spát se dá nejen ve vodorovné poloze, ale i v polohách, o kterých jsme neměli tušení, že vůbec existují.

Dítě číslo 1

I když se většina rodičů naivně domnívá, že když koupí krásnou postýlku, dá roztomilý mantinel a nejlíp kouzelný baldachýn, bude tam děťátko spát. Po několika pokusech jít v noci dítě nakojit do křesla se matce osvědčí metoda „nikam nechodit a kojit během spánku“. A tak to dítě najednou spí s rodiči v posteli, ani nevědí jak.  A s tím plíživě přichází první polohy:

• Sardinky – netřeba vysvětlovat tomu, kdo kdy otevřel konzervu s rybičkami. V případě s novorozencem jde ale o to, že se jako sardinky tiskne matka s otcem, aby dítě mělo prostor mezi matkou a postýlkou.  (Roztomilé, že?)

• Melounová brigáda – hlava dítěte v podpaží matky a permanentní křeč bicepsu, tricepsu a jiných cepsů.

• H jako Hell – a pak přichází peklo! Dítě se začne točit. A jak rádo se dítě v noci točí, panečku! Takže matka a otec jsou vytlačeni na okraje postele, kde potupně trhaně spí, zatímco dítě leží napříč celého letiště. Hlavu má většinou roztomile u maminky a nohama vytrvale kope tatínka do hlavy, která má ráno vstát a jít makat.

I když dítě rodiče v noci potřebuje, rodiče nevzdávají možnost, že si oblíbí postýlku a přechází do dalších poloh. U těch asistuje už zmiňovaná postýlka.

• Na rybáře – matka nebo otec sedí u postýlky, ve které leží dítě, které nutně potřebuje máminu/tátovu ruku. Rodič, nejlépe držíce v jedné ruce knihu s pohádkou, přehazuje druhou ruku přes okraj postýlky a snaží se dítě chytit. V této poloze se vyčkává, dokud neusne dítě nebo rodič.

• Na supermana – superman je obměnou pro rybáře, s tím, že je rodič tak hotový, že leží na zemi a prostrčí ruku přes „šprušle“ (já ani nikdy nepoužila správný výraz – jsou to příčky?) do postýlky. Rodič se vzbudí kolem druhé ráno s totální křečí v ruce.

• Tanečník – velice nebezpečná poloha na spaní! Do této polohy se v podstatě dostane rodič s dítětem v náručí nebo nosítku, kdy už několik desítek minut tančí a snaží se ho uspat houpáním. (Pokud cítíte, že spánek přichází, doporučuji se opřít o zeď nebo se přesunout do některé z předcházejících poloh.)

Pokud některá z výše uvedených poloh zabrala a dítě má v zavřené oči (někdy to bohužel neznamená, že spí) a leží v postýlce, je na čase zvolit některou odchodovou metodu:

• Měsíční chůze – rodič odchází pozadu, neslyšně, pozvolna, nepozorovaně. Fanoušci Michaela Jacksona mají jistě natrénováno z puberty.

• Matrix – rodič odchází trhaně, několikrát se zastaví, otočí na místě a pak se přemístí jinam.

• Teleport – rodič tam prostě jednu chvíli je a druhou je už v obýváku nebo na záchodě (protože dneska to trvalo dlouho), ale předstírá, že tam ještě furt je. (Já to teda dělala tak, že jsem si vršek od pyžama a nechala tam alespoň svoji „vůni“.)

Je možné, že malý satelit ale zachytí signál, že rodič opustil místnost a začíná se znovu.

Ale i přes tohle všechno si pravděpodobně rodiče najdou chvilku na to, aby byli sami, ve dvou. A ještě víc si to spaní zkomplikují.

Dítě číslo 2

V době, kdy se vám narodí druhé dítě, spíte pravděpodobně v ložnici čtyři, protože jste vzdali představu samostatného pokoje pro starší dítě. Pokusíte se rozmístit postýlky co nejblíže letiště a naivně si myslíte, že budou používány.  Polohy se mění a přibývají:

• Sardinky – už se v té konzervě mačkají čtyři osoby.

• Melounová brigáda – pod každou paží jedna hlava.

• F jako „get the FUCK off my bed“ – Jde v podstatě o obměnu písmena H.  Jenže v tomto případě jsou obě hlavy u matky a oboje nohy u otce. Otec balí peřiny a přesouvá se do obýváku na gauč. Zůstávají tři těla ve tvaru písmena F.

Po pár měsících v obýváku usoudí otec, že mají děti dostat vlastní pokoj. Mezi dětské postýlky přistane na zem ještě matrace pro matku a otec se vrací do postele. Matka v dětském pokoji objevuje polohy:

• Na zavináče – dítě matku prosí, aby s ním spala v postýlce, ale nesmí spát ani napravo, protože tam spí ovečka, ani nalevo, protože tam spí kladivo. Matka se stočí někde v nohách postele, kde „vytuhne“ a kolem druhé hodiny ranní se s „heksenšusem“ přesouvá do ložnice.

• Na sovu – oba mají potřebu zrovna v deset večer sdělovat své dojmy, a proto matka kroutí hlavou ze strany na stranu a snaží se otevírat oči, aby to vypadalo, že ji to po 16 hodinové šichtě ještě zajímá.

• Na Ježíše – oba chtějí držet maminku za ruku. Maminka rozpaží ruce, co to jde, drží oba ospalce za ruce a pomalu odpadá do mdlob.

Později sourozenci pochopí, že to zvládnou i sami a pro utužení vzájemného pouta srazí postele k sobě. Než však odmontuje tatínek bezpečnostní mantinely, vyzkouší si maminka párkrát poslední polohu.

• Bezdomovec na letišti – do této polohy se matka dostane, pokud každé s dětí vyžaduje matčinu přítomnost ve své postýlce. Matka se tedy přesouvá do polohy H jako Hell, ale uprostřed je stále bezpečnostní mantinel, který matce během krátkého spánku způsobí obrácené zakřiveni páteře. (Kdo spal někdy na letištní lavičce, ví, o čem mluvím.)

Asi po pěti letech se matka dostane do vlastní postele s vlastním manželem. A na všechny dotazy typu: „Kdy budete mít třetí?“ odpoví napsáním článku na blog.